První týdny se štěnětem: režim dne, spánek, krmení a socializace

Prvních čtrnáct dní se štěnětem je období, kdy se toho hodně rozhodne a zároveň se nic nestíhá. Člověk má pocit, že musí hned cvičit, socializovat, učit povely a ještě stihnout všechno ostatní. Z mé zkušenosti je nejcennější přesný opak: klidný režim a málo věcí najednou. Naše smečka se před lety rozrostla o novou členku a tohle je shrnutí toho, co se osvědčilo.

První dny: méně je více

Štěně přichází do prostředí, kde nezná zvuky, pachy ani denní rytmus. První dva dny proto neřeším výuku, ale bezpečí. Ukážu mu místo na spaní, místo na krmení, místo, kam se chodí ven, a zbytek nechám na něm.

Neznamená to, že se nic neděje. Jen se toho děje méně a pomalu. Malé štěně toho za den nasaje tolik, že večer potřebuje spát, ne další program. Když je pes večer podrážděný a kouše, většinou to není neposlušnost, ale únava.

První dny také nejsou o výkonu. Není potřeba dokazovat, že štěně zvládne návštěvu, cestu tramvají a seznámení se sousedy v jeden den. Každý silný podnět stojí energii a štěně má energie málo. Rozložené do týdnů vydrží víc než namačkané do odpoledne.

Režim dne

Režim je pro štěně jistota a pro vás záchranná síť. Nemusí být minutový, ale měl by se opakovat ve stejném pořadí: ven, jídlo, hra, spánek. Štěně se v něm rychle zorientuje a začne samo nabíhat na to, co přijde.

Po každém jídle, hře a probuzení jděte ven. To je celý trik hygieny. Nečekejte, až štěně začne obcházet místnost a čmuchat, ale vezměte ho ven preventivně, a to klidně osmkrát denně. Za vykonání vždycky chvalte, i kdyby to bylo na novinách v ohrádce.

Spánek a odpočinek

Štěně potřebuje spát mnohem víc, než se na první pohled zdá. Klidně osmnáct hodin denně, rozdělených do mnoha krátkých úseků. Když spí, nebudíme ho, ani když přijdou návštěvy. Přerušovaný spánek dělá ze štěněte nervózní zvíře, které pak kouše a neposlouchá.

Místo na spaní má být stranou provozu, ale tak, aby štěně vidělo na dění. Klec, ohrádka nebo pelíšek v rohu obýváku funguje lépe než uzavřená místnost. Důležité je, aby se tam štěně naučilo odejít samo, ne aby tam bylo zavírané za trest.

Krmení

Krmení je nejlepší trénink, jaký máte zdarma. Štěně se u misky učí čekat, slyší své jméno a zjišťuje, že jídlo přichází od vás. Nechte ho pár sekund počkat, než misku položíte, a klidně ho přitom nechte sedět.

Kolik a jak často krmit, určuje krmná dávka a věk štěněte, ne naše představa o tom, kolik by mělo sníst. Když štěně jídlo odmítá nebo ho sní příliš rychle, řešte to s chovatelem nebo veterinářem, ne experimenty. A pamlsky počítejte do denní dávky, jinak se vám štěně přejí.

Socializace

Socializace není seznam věcí, které štěně musí vidět, ale postupné učení, že svět není nebezpečný. V raném věku si štěně fixuje, jak vypadá odpočinek, jak zní dopravní prostředky, jak se chovají lidé v davu. Proto se vyplatí brát ho ven, ale chytře.

Nedělejte z toho program na celý den. Stačí krátká procházka do rušnější ulice, kde štěně sedí a dívá se. Když je klidné, chvalte a jděte dál. Když je vyděšené, uberte, nechte ho koukat z bezpečné vzdálenosti a příště začněte o kus dál.

Do města se dá chodit i cíleně a učit tam základní povely, které štěně už umí doma. Právě tam se ukáže, jestli povel platí i ve chvíli, kdy projede paní s vozíkem nebo jiný pes na vodítku. Víc k tomu najdete v článku o tréninku ve městě.

Co se týče ostatních psů, není potřeba, aby si štěně hrálo se všemi. Stačí, když se naučí je míjet v klidu a číst jejich signály. Hra je fajn, ale hromadné dovádění na cizím place bývá pro malé štěně spíš stres než radost. Když vidíte, že si lehá, uhýbá nebo zvedá tlapku, jděte dál.

Co štěně potřebuje umět první týdny

Nepotřebuje přehršel triků. Potřebuje pár základních věcí, které mu v životě pomohou každý den, a ty se vyplatí učit pořádně a pomalu.

• Sedni, protože z něj vychází všechno ostatní a dá se na něm stavět.
• Zůstaň, nejdřív na dvě sekundy a postupně dál, vždy s návratem k psovi.
• Přivolání, doma v klidu a s velkou odměnou, nikdy ne s trestem na konci.
• Vzít si hračku nebo pamlsek na své jméno, i když je kolem smečka.
• Nepodrážet nohy při vchodu do dveří a počkat, až projde člověk.

Kdy začít cvičit a co si hlídat

Cvičit se dá od prvního dne, ale musí to vypadat jinak než trénink. Dvě minuty, tři opakování, konec. Štěně toho víc neudrží a delší lekce ho naučí jen to, že cvičení je otrava. Krátce a často je lepší než jednou za týden pořádně.

S agility se začíná až později, kvůli růstu kloubů a celkové zátěži. Co ale jde hned, je kontakt s člověkem, klid v rušném prostředí a zvykání si na přepravku. Přesně proto vznikají socializace a převýchova jako samostatná témata a ne jako doplněk k překážkám.

Následující přehled shrnuje, co se v prvních týdnech osvědčilo a kde se nejčastěji chybuje. Není to seznam úkolů na odškrtávání, spíš orientační body, ke kterým se dá vracet.

Kdo projde první týdny v klidu a s rozumem, tomu se to vrátí celý život. A když si nejste jistí, co dřív, projděte si cestu štěněte do nového domova, kde je příprava popsaná krok za krokem.

Přeju hodně šťastných a společných chvil a hlavně trpělivost. První týdny jsou náročné pro oba a nikdo je neprojde bez chyb.